Lassitude - Garra Rufa mého dne

V životě pracujícího - dobře, v životě "studenta v doktorském programu docházejícího do školy za prací čtyřikrát v týdnu" - jsou i dny velmi unavené, což se projevuje přirozeně také na emocích. Na to, abych ze sebe ponurost vytřískal bušením do boxovacího pytle, zvedáním činky, nebo popobíháním kolem rybníčku, už skutečně nezbývá sil. To už znám já a vy to znáte jistě také...


Co je mi ale novinkou, je další ze superschopností mého pianina - vysaje z člověka tu špatnou mlhovinu, vyhňátá ty zkažené maršmelouny - jako by nikdy nevnímané zoubky a pilníky kláves okousaly a vyhladily krustu ponurosti i apatie, jako by se komando Garra rufa pustilo do díla s vervou vlastní hladovějícím a nad to v zájmu ekologie umění nezahazovali negativismus na skládku dekadentních textů či depresivních čmáranic, ba naopak v kosatčím těle mé Tracy přetavili rzivé šupiny únavy na tupě lesklé tóny a pokovené čediče melodií. "Salaná - hejů - ajésis".

http://www.thaimedicalnews.com/strangest-medical-cures-treatments/2009/07/10/

Dnešní improvizační kus se jmenuje "Lassitude" (únava, malátnost, skleslost). Levá ruka střídá dva akordy, Dmi a C, tedy tóny d-f-a a c-e-g, zatímco ruka pravá je právě tou rybičkou, která se třepotá po klávesách tak, jak hráče zrovna napadne - tu uždíbne z levačky, tu odpluje o oktávu výš, zkrátka podle nálady a přirozených tendencí. Tóninu těžko odhadovat, ale soudě podle toho, že ladí všechny klapky bílé a snad žádné černé, jedná se zřejmě o C-dur.


Jako obvykle uvítám komentáře, opravy, předělávky, doplňky, připomínky, či vaše vlastní zhudebnění malátných večerů. 

Tohle není vysoké nebeské umění, to je jen pionýrský šátek uvázaný kolem bolavé hlavy a jedinou výšku tomu dává osmé patro mého domu - proto mi jistě odpustíte všechny aritmie, disharmonie a přehmaty...