Na druhou stranu jsem měl řadu volných chvil na přemýšlení o tom, co sem napíšu. Bohužel, nebude to ani veselá historka o stěhování Tracy do horní části bytu (které neproběhlo), ani libozpěv na její kvality (neb klávesy jsou špinavé, struny rozladěné, tělo rozvrzané a zaprášené). To nechme blízké budoucnosti.
Mohu zde ale jisto jistě sdílet zjištění, že k vysněnému cíli (ovládnout mistrovství zvukotepectví pomocí bezpochybných úderů do slonoviny kláves) vede cesta složitá. Myslím, že bychom se tam mohli dostat asi takto:
1) naučit se nějaké "průpravky", které nám pomohou rozhýbat prsty, vyvětrat mozkový aparát (ano, mozek je ke hře na takový nástroj potřeba více než si myslíte a také možná poznáte, jak mozek bolí, když je po hře unavený) a pohladí ego (krásná hudba nemusí být nutně složitá!) i bez akordů, nebo not
2) naučit se akordy, což je asi to nejjednodušší a zároveň nejprospěšnější - sami budete překvapeni, jak snadno to jde
3) hrát akordové skladby, kterých je bezpočet jako kapříků, plotic i štik v rybníce jménem populární hudba, stejně tak jako v bystřinách RNB, folku, blues a tak dále. Navíc, dostatečné množství máme zdarma servírované na internetu - obvykle sice zbaveno vnitřností (melodických ozdůbek toho kterého interpreta), ale také kostí (záludných přechodů a arytmií, které by nám mohly přivodit smrt v procesu dospívání k dokonalosti). Výlov doporučuji neprovádět příliš často - mohlo by se stát, že vám kapřík lekne ještě ve vaně...
4) naučit se noty je podle mě meta, ze které budeme po několik sezón outováni - bude těžké sledovat hřiště i míč (levou i pravou ruku) a když už to půjde, bude náročné vytrénovat nohy (respektive prsty), aby dělaly to co mají, tak rychle jak mají a bez váhání, čímž proženou hráče až k metě bodované, domácí. Zde se snoubí metafora se skutečností, neb je vhodné si brát helmu pokaždé, když jdeme "do útoku" - po tom, co jsem si prožil (na střední) s notami, si dokážu dobře představit, že (i jako vysokoškolák) v rozčílení zprudka zavírám svou neschopnou hlavu do futrálu klaviatury
5) hrát složité skladby je můj vysněný cíl (dávám si horizont asi tak pěti let pro první dvě nebo tři. Jak jste na tom vy?). Myslím, že ne pro každého bude nutností tento dílčí cíl dosáhnout. Ale vždy je dobré nastavit si laťku trochu výše, neboli "do kalhot o číslo menších se lépe hubne":-)
6) sbalit jednu, dvě, nebo tři (možná čtyři) múzy, které nám dodají schopnosti, jež by nás odlišily od tisíců amatérských pianistů po celém světě. Někomu (jako i mně) ale postačí ta múza domácí - partner/ka, milenec či milenka, sourozenec, domácí mazlíček... vždycky se ve vašem okolí najde někdo, kdo vás nejen ocení, ale také posune dál (a kolikrát i JINAM) už jen tím, že si poslechne ono skromné preludium.
Kamsi "mezi" by se daly zařadit body jako "zotavovat nervy", "pilně cvičit", "okoukat triky" a "skládat vlastní kusy".
Tedy, navlečme si trikoty, namíchejme energetické nápoje, osvěžme paměť a řádně si prohlédněme obě ruce - máte všichni (tak jako já) deset prstů, z nichž je dobrá polovina levá? Pak jsme se správně sešli na startovní čáře vytrvalostního závodu, u něhož jsou kochání se okolní krajinou i odbočky po neznámých pěšinách nejen dovoleny, by dokonce vyžadovány;-)
Jak by angličan pravil: "Let´s tickle the ivories"!
Připojuji první vlastní video - Narcisky (jak ho zvu já familiérně) - neboli zástupce kategorie "průpravka". Divák má možnost seznámit se s Tracy a hráč má možnost zabřednout do praktik s pseudoskladbou lehkou jako vánek - na černé klávesy (ne, na jiných se nehraje) se trefuje mnohem lépe než na bílé, obě ruce jdou více či méně od tónu k tónu a zpátky - nehledejte žádnou velkou vědu. Velice rád si zde přečtu, jak se s tím kdo popral, mnohem raději však vyslechnu, jak mou malou hudbu kdo překonal (rymástroval) či oživil dalšími figurami.
V příštím příspěvku poskytnu detailní partituru (v rozluštitelné formě, samozřejmě).
Jen do toho, pionýři, je třeba osedlat osmaosmdesát divokých hřebců, klisen i hříbat, které musí v těch sedmi oktávách cupicat i běsnit jen a pouze podle toho, jak je naše hbité prsty vybičují!
Žádné komentáře:
Okomentovat